Máme holčičku!

29. října 2016 v 15:51 se nám narodila holčička!

Je to zázrak, jsem vděčná Bohu za krásný porod, nádherné miminko a vůbec je to všechno opravdu neuvěřitelné.

Vítej na světě, Elenko!

Porodní přípravy

Nedá se nic dělat, musím se podělit o své předporodní přípravy. Naprosto mě totiž nadchly produkty přímo od Ingeborg Stadelmann. Sama jsem je všechny vyzkoušela poprvé. Už jsem se někde zmiňovala, že štu knihu Zdravé těhotenství, přirozený porod.

Klasicky jsem od 34. týdne popíjela čaj z maliníku a jedla lněné semínko, stejně jako při prvním porodu. Tentokrát jsem ale chtěla být fakt připravena a rozhodla se zkusit i koupele se sennými květy a olejíčky přímo od I. Stadelmann. Vybrala jsem zkušební sadu k porodu, kterou velmi doporučuji.

Já jsem ji koupila v tomto obchůdku.

Mají tam i zmíněné senné květy.

Sada obsahuje olej proti těhotenským striím, který je moc příjemný. Uvažovala jsem o koupi podpůrného těhotenského pásu, protože mi na konci těhotenství přišlo bříško už těžké. Vůbec by mne nenapadlo, že jde vlastně spíš o napjatou kůži a bude mi stačit tenhle olejíček. Byl výborný a mrzelo mne, že jsem si sadu neobjednala už dříve, abych ho více využila. (hlavně nad napnutým pupíkem)

Dále olej na masáž hráze. Olejů na masáž hráze je k sehnání už hodně. Při prvním těhotenství jsem používala od zn. Saloos, hezky voněl, lahvička je celkem velká, přesto se účinek nedá s olejem přímo z Německa srovnat. Teď jsem dostala od kamarádky olej na masáž hráze od firmy Weleda. Byla jsem nadšena složením i kvalitou - složení odpovídá tomu od I. Stadelmann. Přesto účinky nebyly takové, jako s originálním z této sady. Jakmile sada dorazila, vyzkoušela jsem a už se k tomu od Weledy nevrátila. I vůně je malinko jiná, možná poměry jednotlivých olejů jsou trochu jiné. Originální olej na masáž hráze opravdu zázračně uvolňuje tkáně a rozdíl byl vážně velký.

Nejvíce jsem se těšila na uvolňující koupel, uvažovala jsem i o porodu do vody. Nakonec se všechno seběhlo tak rychle, že nebyl ani čas napustit si v porodnici vanu :-). Jako jedinou jsem sůl u porodu nevyužila, zato ji využívám teď. Špetku soli dám do vody a oplachuji se s ní, má velmi podobné složení jako Hojivá lázeň.

Poslední z produktů je porodní olej. Byly chvíle, kdy jsem ocenila, že mne s ním manžel namazal při bolestivých kontrakcích.

Parní koupel se sennými květy jsem používala před porodem  a jednou i v jeho průběhu. Jsem za to ráda.

Navíc jsem měla ještě růžový olej - jako aromaterapie je výborný, pomáhalo mi přivonět a kapka oleje je perfektní i do první koupele miminka. Teď jsem ho přimíchala do slunečnicového olejíčku na miminko.

Moc knihu I. Stadelmann i její produkty doporučuji :-). Pomohly mi spolu s porodními přáními a dulou k hezkému porodu. Poprvé jsem byla opravdu spokojená. Můj třetí porod byl ten nejkrásnější!

První podzimní tvoření

Podzim je tady (i když jsem se snažila dlouho dělat, že ještě ne :-) ). Na procházce jsme si nasbírali přírodniny a využili je na koláž.

Lepili jsme na oboustrannou lepicí pásku, což se ukázalo jako nejlepší způsob.

Držely tak listy i žaludy a šípky. (Narozdíl od silikonu z tavné pistole, kdy žaludy padaly.)

Jako první si chtěl Petřík udělat slona.

Tohle budou kly.

Hotový obrázek - housenka, slon a prý červotoč.

 Housenka

Detail slona.

Pokus s medvídkem

 Petřík si přál udělat nějaký pokus, protože jsme dlouho žádný nedělali. Jenže byl večer a nebylo moc času. Došlo tak na rychlopokus s medvídkem a kluci byli spokojeni.

Dva stejné gumové medvídky jsme dali do sklenic - jedna byla s vodou, druhá kontrolní. A mohli jsme jít spát :-)

Druhý den odpoledne jsme pokus vyhodnotili. Medvěd ve vodě se nejen zvětšil, ale barvivo se rozptýlilo...

Kontrolní medvěd na talířku...

...a lovení obra.

Porovnání,

přeměření - normální medvídek 2 cm,

medvídek nasáklý vodou téměř 4 cm.

A nakonec došlo na porovnání chuťové.

Pirátská oslava a dort hrad z písku

K Petříkovým pátým narozeninám jsem uspořádala pirátskou oslavu. Byla to první dětská party, letos si přál slavit poprvé i s kamarády. Byla to výzva, ale inspirovala jsem se u Alinky a téma bylo jasné  ;-)

Takhle  vypadaly poháry, podobně ozdobená jsme měli brčka, papírové talířky a na muffinech a jednohubkách byly vlaječky.

K tisku jsem našla červno-červené dekorace tady.

Důležitou součástí oslavy bylo hledání pokladu. Naši malí piráti se skvěle zabavili díky připraveným rekvizitám, převlékli se a hráli si, ani se mi moc nechtělo je rušit, ale mapu a poklad jsem měla připravené, zredukovala jsem tedy úkoly na minimum.

Oslavenci jsem předala vzkaz v láhvi, kde byla výzva, aby se vydali hledat poklad a splnit první úkol - najít v písku 15 zlatých kamenů. Dětí bylo 10. Hledání drahokamů v pískovišti mělo úspěch. Pak měli za úkol zachránit rybu a keserem ji vylovit z vody, za tyto dva úkoly dostali už mapu k pokladu. Do téhle mapy jsem zakreslila polohu pokladu.

A tady je právě nalezený poklad - pirátské banány a čokoládové penízky...

Dál si piráti hráli s pokladem - hlavně s penízky a kamínky na opravdové piráty.

Na oslavě nemohl chybět dort. Upekla jsem pirátský dort - hrad z písku.

Recept byl náš oblíbený "sachr":

200g cukru moučka

1 vejce

50g másla (Hery)

20g kakaa

250 g hladké mouky

necelý 1 prášek do pečiva

1/4 l vlažné vody.

Dortovou formu vyložíme pečicím papírem. Cukr, vejce a máslo ušleháme, přidáme kakao. Přidáváme mouku smíchanou s práškem do pečiva. Nakonec vmícháme vlažnou vodu. Upečeme na 170 °C.

Prořízneme, potřeme marmeládou (meruňka) a potřeme krémem:

1 a 1/2 pudinku uvaříme s 400 ml mléka a vmícháme po zchladnutí kousek másla a 1 zakysanou smetanu.

Pekla jsem v dortové formě a v kastrůlku. Věžičky jsou zmrzlinové kornouty. Vše je potřeno krémem a obaleno v písku, což jsou rozdrcené piškoty, máslové sušenky a opražený kokos. Ozdobeno čokoládovými mořskými plody, jedlými kamínky a marcipánovým korálem a rybkou ;-).

Foto z výroby. Pevné kornouty lze mazat krémem a obalovat, ten špičatý bych příště namočila v bílé čokoládě. Celý navlhl a bála jsem se, že to nevydrží - na sestaveném hradu je vidět, že je trochu pokroucený. Dort ale vydržel, největší úspěch u dětí měly právě věže, které si rozebraly jako první. Kolem dortu jsem ještě dělala hradby z bílého marcipánu, aby vypadal víc jako hrad...

Tady jsou hradby ještě málo potřené krémem a zatím neposypané.

Do výroby jedlého písku se hodně zapojili i kluci. Připravovali jsme ho dostatečně dopředu.

Připravila jsem klasickou aktivitu praktického života - na tácek hmoždíř, piškoty/sušenky a misku na rozdrcené. Ondra drtí piškot.

Petřík drtí sušenku - ty šly lépe.

Pirátům a námořníkům zdar!

Moře + giveaway

Udělali jsme si doma "mořskou" poličku.

Po minulém tvoření tak pokračujeme v tématu moře a oceán.

Největší úspěch u obou kluků má podložka delfínka, do kterého se vkládají skleněné kuličky. Zvlášť Ondra mne mile překvapil, protože málokdy se na něco tak dlouho soustředí.

Je to výborný trénink jemné motoriky a koncentrace, po sobě už pomůcku bez připomínání uklízí na místo. Jsem za to moc ráda a doufám, že nyní společně táckové aktivity víc rozjedeme ;-).
Petřík vkládá kuličky kleštěmi na cukr. Prý mají podobnou podložku s kuličkami a kleštičkami ve školce, tak má natrénováno.

Petříka bavily i počítací karty - přiřazování počtu ke správné číslici.

Všechny udělal dobře, pak si je sám začal řadit podle počtů - od jedné velryby, dvou mořských koníků až po 10 hvězdic.

Z knihovny jsme si půjčili tuto knihu (Moje první obrázková knížka Moře od nakl. Svojtka).

Je krásně udělaná, máme z této edice doma několik knížek, ale právě Moře nám chybělo. Líbí se mi obrázky na okraji knihy s popiskem.

Pro děti, které se začínají zajímat o čtení je to skvělá pomůcka. Navíc odborné názvy - zde u ryb jsou velkou pomocí i pro mne, když se děti ptají, co je to na obrázku.

Protože kleštičky Ondru velmi zaujaly a na první seznámení nejsou skleněné kuličky ideální, připravila jsem mu ještě jeden tácek - přendávání měkkých bambulek z jedné mušle do druhé.

Chvíli trvalo, než se naučil, jak kleště zmáčknout a opět povolit, když potřeboval. Na fotce je vidět, jak moc se na to soustředí.

Tenhle tácek už kdysi měl i Petřík.

A protože mám ještě jednoho delfínka se skleněnkami navíc, vyhlašuji giveaway.

Pokud by se vám hodil, nebo víte, komu by udělal radost, zkuste štěstí do neděle 18. 9. 2016. Napište mi do komentářů tipy na jakékoli aktivity, či knihy na téma moře (oceán), které se vám osvědčily. 

A nezapomeňte připojit e-mail - pro kontakt v případě výhry.

Těšení na miminko

Těšíme se na naše třetí děťátko.

Ondra nejdřív nevěřil, že v bříšku je miminko, ale teď už ví a chodí několikrát denně miminko v bříšku pohladit. Petřík věřil ještě než se začalo břicho rýsovat. Nevíme, jestli budeme mít chlapečka, nebo holčičku a kluci pravidelně mění svá přání, co by chtěli. Vždy ale jeden chce to druhé, než brácha, tak jeden z nich bude spokojen určitě. Myslím, že nakonec budou rádi oba dva, až miminko uvidí.

Na poslední kontrole byl Petřík se mnou a viděl ultrazvuk. Pan doktor mu ukázal, kde má miminko hlavičku a také srdíčko. Prý se mu to moc líbilo, i když to bylo jen černobílé.

Našla jsem kartičky, na kterých je Vývoj plodu po měsících.

Také jsme si půjčili několik knížek z knihovny.

Knížka Bříško, bříško, kdo v tobě bydlí? od Miriam Peškové (Amenius) je nádherná. Obsahuje poetické texty a krásné obrázky (ilustrovala Kristina Küblbecková) děťátka v bříšku.

Každý měsíc má svou dvoustranu.

Opět jsme si půjčili knihu Naše malá Anička, o které jsem psala tady.

Pro sebe jsem objevila knihu Porodní příběhy s podtitulem rodíme se jednou od Aperia a kolektivu autorek a autorů. Vydalo nakladatelství Grada smart press. Kniha obsahuje 41 autentických výpovědí maminek o svém zážitku z porodu/ů. Kromě příběhu je pak autorka vždy krátce představena. Na konci knihy je i slovníček pojmů, kde jsou vysvětleny odborně nejdůležitější pojmy.

Stejně jako je každá žena a každé dítě jiné, je i každý porod originální. Porodní příběhy jsou velmi čtivé, někdy překvapující, stejně jako samotný průběh porodu, a intimní. V úvodu píše ředitelka sdružení Aperio, že motivem k vydání knihy bylo sdílení a podpora. Kniha má podpořit čtenáře, aby volili jako rodiče na základě širšího spektra informací.

Podle mne rozhodně stojí za přečtení. Budoucí maminky vede k zamyšlení. K zamyšlení se nad tím, jak může porod proběhnout různě, jinak, odlišně od jiného a jaký porod bych chtěla mít? I když samozřejmě, jak je vidět i z příběhů, vše může být nakonec zase jinak...

A klasicky opět čtu knihu Ingeborg Stadelmann Zdravé těhotenství, přirozený porod. Je tak nabitá informacemi, že při každém těhotenství stojí za to si ji přečíst znovu. I když vynechávám dlouhé pasáže o homeopatii, protože nejsem jejím zastáncem. Stále znovu mne některé informace překvapují a zjišťuji, co všechno už jsem zapomněla.