Ondráškovy pokroky

" Drobečkové období"

Bývá přibližně kolem 10tého měsíce dětí. Ondřík ho měl v listopadu - to znamená odpovídá to přesně jeho korigovanému věku.

 

Kolem 20. 11. zvládl vysoký klek - z něho se vyvinul samostatný sed.

Následovalo samostatné stoupnutí si v postýlce.

 

7. 2. 2015 - trénuje lezení po schodech

A brzy na to se Ondra naučil lézt po schodech. Naučil se i slézat bezpečně z gauče a vůbec moc rád leze po výškách. Má rád i stoličku a dětské židle, vyšplhá na ně bez problému. Teď v březnu moc rád chodí a tlačí před sebou židličku nebo koš na pleny, aby měl oporu. Sám zvládne pár krůčků, ale jistota je jistota...

Ondra je stále v pohybu, nějaké hračky a činnosti ho zajímají opravdu jen občas. Jemnou motoriku si nejraději procvičuje u jídla - moc rád pořád něco pojídá (křupky, piškoty, ovoce...)

 a pořád by chtěl krmit se sám - teď v březnu už i lžičkou, takže já naberu a předám lžičku jemu, on si sám dá do pusinky.

Občas něco zkusíme, tady je pár fotek z činností, které ho bavily a zaujaly.

Naše první vkládačka - jednoduchá a zaujala Ondráška na docela dlouho. Ani má ukázka netrvala dlouho (asi vteřinu, že), i proto mělo dávání míčku do kyblíku úspěch.

Další vkládačka - víčka od přesnídávek a krabička od Salka. Tentokrát jsem zkusila už těžší variantu. Do víčka jsem vyřízka obdélníkový otvor, aby jím Ondra víčko dal dovnitř. Neosvědčilo se, zatím mu to nešlo. Víčko jsem prozatím sundala  - a vyhrál si dost - viz foto.

K prvním narozeninám dostal motýlka. Skládá se pouze ze tří dílků, tak jsem si říkala, že si s ním bude moct pracovat už brzy. Foto je z konce ledna. Je vidět, že někdy chytí už za úchyt, jindy si rád pomůže všemi prsty.

V lednu dostal i dispozici i kruh - má robustnější úchyt.

 

Teď v březnu má dostal i kruhy, které nám vyrobil už pro Petříka děda.

Velmi oblíbené byly nějakou dobu i vkládací kelímky. Vytahování i skládání (menší do většího, ale samozřejmě ještě ne všechny po sobě), bouchání o sebe. Pochopil i princip stavění, často se povedly 2 nebo i 3 na sebe.

18. ledna mne překvapil. Uklízela jsem špulky nití do košíčku a Ondra to začal dělat se mnou. Myslím, že tehdy poprvé dával větší množství předmětů na určené místo. Zkusila jsem mu pak dát tuto vkládačku míčků:

12 míčků bylo moc, zvládl jich dát méně. Vždy jich několik dal do formy a zase je dával do košíku zpět. Mezitím košík převrhl a míčky se rozkutálely. Na "pekaře" si rád hrál i Petřík.

Neúspěšně jsem Ondrovi představila vkládání kolíků. (zatímco Peťa měl fascinaci dírami, slovo díra se naučil říkat ve 13 měsících). 

Nejraději se ale Ondrášek zabaví sám. Tady třeba zkoumá smetáček a lopatku, zkouší i utírat hadříkem (napodobit mu to jde dost věrně), nejraději by umýval WC štětkou i záchod, ale to ho samozřejmě nenechám. Už se mnou myl i nádobí, dával nádobí do dřezu, kde jsem ho myla. Má velkou touhu napodobovat dospělé. Myslím, že i proto pořád otvírá skříňky v kuchyni a vyndává z nich nádobí. Pak jako vaří, míchá.

Anebo třeba zkoumá magnety.

 

Stále bezplenkujeme, už zvládne sedět sám na nočníku, ale jestli na něm sám je, nebo ho dám vyčurat já nad záchod záleží na jeho náladě. Na odplenkování to ale zatím nevypadá, je pořád v pohybu a chození na nočník zatím sám neřeší.

 

Rád dělá papá a je to v současnosti nejoblíbenější slůvko, při loučení teď i papá říká. Ačkoli toho celkově příliš nenamluví, vždy se chytí na zvířátka. Umí říct, jak dělá ovečka, koza, kůň, kuřátko/ptáček a had. Zná i psa a kdykoli ho venku slyší, říká bap, což znamená haf.

 

Asi od prosince ode mne pije už jen v noci, 1x - 2x.

 Nejúžasnější je jeho touha sám se postavit...

 

 

Čtyři měsíce

Když byly Péťovi 4 měsíce, začali jsme s bezplenkovou komunikační metodou (dále BKM), někdy také nazývanou přirozená hygiena nemluvňat (PHN). Proto je tenhle měsíc u nás ve znamení bezplenkovky a tento příspěvek nemůže být o ničem jiném :-).

Knihu Ingrid Bauerové Bez plenky jsem četla ještě v těhotenství. Byly v ní krásné myšlenky, moc se mi líbí, jak doporučuje reagovat na potřebu miminka vyměšovat mimo plenu. Přesto. Tehdy mi kniha přišla až moc alternativní a některé věci i dost přehnané (miminko úplně bez plenky spící na kožešině, protože v noci se přece jen počurá, často nahaté jen na matčině těle, atd.) Musím se přiznat, že mě to odradilo a rozhodla jsem se pro používání látkových plínek, protože v dnešní době papírovek je už i to skoro alternativa :-). Miminku by bylo určitě krásně, ale přece jen to už vyžadovalo dost odlišný životní styl, než na který jsem byla zvyklá a rodina připravená.

Přesto jsem najednou v těch 4 měsících nemohla přehlédnout signály, které Petřík dával, než chtěl kakat. Už jsme se spolu sžili, měli určitý denní rytmus, nosila jsem v šátku (od 3 měsíců, protože vak začal být malý), používala látkovky, ve kterých nedošlo k přerušení spojitosti mezi vyměšováním a mokrem (což u papírových plenek neplatí). Začala jsem používat doprovodný signál, když jsem viděla, že kaká nebo čurá (ccccc). A přemýšlela, jestli to zkusit. Jednou ráno se Petřík probudil a viděla jsem, že bude jako každé ráno kakat. Rozbalila ho ještě před tím a sledovala, jak kaká do plenky. A tehdy jsem si řekla, že se přece nebudu dívat, jak moje dítě kaká ráno do plínek, když je jasné, že kakat bude (a každá ušetřená plenka dobrá). Připravila jsem nočník a půjčila si knihu znovu. Bála jsem se, že ho budu špatně držet, že nějak špatně začnu.

Když si vzpomenu na náš první pokus, přijde mi to dost legrační. Připravila jsem si nočník, pod něj nepropustnou podložku a kolem ještě v okruhu 1 metru rozložila pro jistotu čtvercové plenky, aby se náhodou nepotřísnil koberec :-D. Od té doby už taková opatření nenastala. Dost mě překvapilo, jak je děťátko čisté, samozřejmě jsme se trefili. Místo několika vlhčených ubrousků stačilo použít jeden... Jenže u ranních kakání, jak bylo v plánu to neskončilo. Petříkovi se v poloze v klubíčku vyměšovalo moc dobře a najednou jsem poznala, i kdy bude čurat. BKM mě ohromila.

3. "pokusný" den jsem zachytila téměř všechny stoličky a také téměř všechny čurání (mám zapsané přesné časy - a že jich je :-) ). Dvě z toho dokonce na návštěvě u našich. Nikdy bych nevěřila, že to bude tak "samo" fungovat. Opravdu se vyplatí svému dítěti naslouchat a jeho potřeby se snažit uspokojit.

BKM jsme provozovali, než přešel Petřík na nočník. Někdy se nám dařilo lépe, někdy hůř, ale netrápila jsem se tím (většinou to má nějakou příčinu - třeba rostou zoubky, apod.). Nejdůležitější je být v pohodě a nestresovat se (přenášelo by se samozřejmě na dítě). Rozhodně jsem taky nestála jen nad ním a nesledovala, jestli se mu náhodou nechce. I proto měl celou dobu pleny, ale často jsem je suché sundala a mohla obléct znovu... O intuici, o které se v knize píše, jsem u sebe spíš pochybovala, ale pokud Petříka choval někdo jiný, nebo jsem dělala něco jiného, několikrát se mi stalo, že jsem měla pocit, jestli se mu nechce (přišel opravdu jako blesk z čistého nebe) a ono to tak bylo. Zvláštní bylo, že to takhle měl někdy i manžel :-) a občas zakřičel - "Nechce Peťa čurat?".

Naše motto (myšlenka je z knihy Bez plenky):

• "Stejně, jako kojení není cestou k odstavení, není ani BKM učením na nočník."

Okolí (např. na plavání kojenců) často nechápe, když vidí, že dáváte tak malé dítě (třeba sedmiměsíční) na nočník a myslí si, že na něj vytváříte nátlak. Přitom je to přímo naopak - jen nasloucháte dítěti v jeho potřebách...

Petříka jsem dávala buď nad nočník nebo nad kyblík (u chlapečka člověk občas ocení vyšší nádobu :-) ). (někdo dává miminko nad umyvadlo) Většinu dne jsme v kuchyni, kde je lino. Dávala jsem ho vyčurat i v noci, kde jsme koberec při světle malé lampičky, pravda, občas zasáhli. Cvikem se ale naučí mířit kromě maminky i tatínek, nad kyblíček dávala Petříka moje sestra, když byl větší, troufla si i babička (všichni už stejně znali náš doprovodný signál cccc).

Pro používání BKM existuje spousta vychytávek - třeba čínský nočník, speciální oblečení - nejčastěji tzv. rychloprdky. My jsme nic z toho neměli a obešli se bez toho, i když je pravda, že čurat jsem dávala z výšky a možná by čínský nočník nebyl špatný...

Více o bezplenkování je třeba v tomto hezkém článku, dále třeba na tomhle webu.

Ještě bych se mohla zmínit o našem přechodu na nočník. Nešlo mi o to naučit Petříka chodit na nočník co nejdřív. Někdo naučí dítě chodit na nočníček do 1 roku i bez BKM. Chtěla jsem to hlavně bez nátlaku. Takže: jak jsem už psala, u nás jsme čurali vždycky do kyblíčku na zemi nebo nočníku(do umyvadla nechtěl), samozřejmě v klubíčku se signálem. V 6 měsících Petřík hezky čural a kakal do nočníku. Když byl větší, někdy jsem ho na ten nočník posadila. Někdy nechtěl (do luku), tak jsem ho nadzvedla a držela, někdy pomohly moje ruce na ramenou - dotek. Pak pozvolna začal čurat se mnou za zády (v 10 měs.) a pak sám (v 11 měs.). Asi od 13 měs. si sám řekne KÁKA (tj. čurat i kakat - to nerozlišuje) a naučila jsem ho říct i HOTOVO (říká HOTO a poklepe na stehýnko rukou). Protože čekání při jeho kakání je někdy na dlouho :-).

A hodí se i při čurání, kolikrát není slyšet, že něco teče a ono už tam je...

Pokakanou plenku měl cca od 7mi měsíců co by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Což vůbec není špatné, rozhodně se snáz vynese nočník, než to smývat z plenky a ještě z dítěte.

Úplně bez plen na den (platí i na cesty, i na odpolední spánek) je od 19 měsíců a to bez nehod.