Loni v létě jsme u nás v lese založili Skřítkoviště. Pravidelné dopolední procházky chtěly trochu vylepšit. Napadlo mě stavět skřítčí domečky na jednom místě, abychom z nich zanedlouho měli celou vesničku. Bylo to blízko pěšinky k lesnímu rybníku, kam chodí spousta lidí na procházku, dalo se tam dojet i s kočárkem. Byla to pro nás ideální zábava. Napadlo mě říkat tomu Skřítkov. Náš Petřík to ale nejprve neúmyslně překřtil na Skřítkoviště, což se nakonec velmi ujalo.
Chtěla jsem sem dát příspěvek o Skřítkovišti ještě v loňském létě, ale nevyšel na to nějak čas. Pozvali jsme tam i 2 třídy mateřské školy a děti z místí ZŠ, v srpnu ožilo Skřítkoviště návštěvou dětí z letního tábora. Děti moc bavilo stavět nejrůznější lesní domečky a chýše.
My chodili stavět pravidelně, téměř každý den skřítčí domečky kontrolovali a opravovali. Pravidlem bylo jen, že se nesmí ničit příroda a již postavené domečky. Naopak bychom uvítali stavbu nových.
Byla to taková naše atrakce. Domečků jsme měli dost, kam chodit a co opravovat také. Nevítaná návštěva přišla jen jednou, pobořila domečky, zahodila dřevěnou cedulku s označením Skřítkova. Naštěstí takový člověk se moc neumí dívat, a tak většina domečků, cestiček, pískoviště i skřítčí houpačka zůstaly nedotčeny. Největší škody utrpěl domek "umělý" - nalepená kůra na kelímku s vyřezaným okýnkem. Střechu dostal z mechu, nahoře byla šnečí ulita.
Vlevo je polotovar tohoto domku. Jiné doma vyrobené jsem nedělala, v lese bylo stále dost inspirace a materiálu. Je zvláštní, že spousta domků přežila i zimu.
Měla jsem spoustu nápadů i na podzimní vylepšování - stavby z dýní a podzimních plodů, noční stezku ze svíček ke skřítčím domečkům a domky ve tmě nasvícené, ale s podzimním chladem už se nám moc stavět nechtělo.
Máte také svoje Skřítkoviště?
